V sobotu 24. ledna jsem v Praze navštívil mnohoslibnou fotografickou výstavu Dvojexpozice, představující výběr ze sbírek Pražského domu fotografie a retrospektivní výstavu fotografií Miroslava Machotky.

 

Rozsáhlá výstava nabízí průřez tvorbou českých fotografů 20. století, s důrazem na 80. a 90. léta a jsou zde zastoupena jména jako Vladimír Birgus, Dagmar Hochová, Viktor Kolář, Jindřich Štreit, Ivan Pinkava nebo Miroslav Machotka, s jehož tvorbou jsem se zde setkal poprvé. Zapůsobila na mne ale nejvíc. Shodou okolností byla totiž den před tím, v pátek 23. ledna, na jiném místě (v krásném prostoru v Leica Gallery Prague) zahájena Machotkova retrospektivní výstava Události míst a já ji v Praze navštívil následně po Double Exposure.

 

Dvojexpozici hodnotím s odstupem jako výstavu poučnou a shrnující, ale poměrně časově i vztahově náročnou na vstřebání. Zůstal ve mně po ní rozporuplný dojem blížící se pocitu při listování v obsahu či rejstříku knihy české fotografie 20. století.

 

O to větší radost z fotek jsem zažíval při pobytu v Leica Gallery, v blízkosti prostě krásných, krásně prostých černobílých fotografií Miroslava Machotky. Jeho výstava, nazvaná případně Události míst, je retrospektivou autorovy tvorby posledních čtyřiceti let. Přestože ukazuje tvorbu rozkročenou přes čtyři desetiletí, působila na mne hutně, konzistentně a velmi!

 

Svá témata, či „místa“, nachází fotograf v kulisách městské civilizace, z níž vybírá určité výseky, předměty, situace vytvořené časem a světlem; pracuje nejčastěji s detailem a polodetailem,“ napsala o Miroslavu Machotkovi kurátorka výstavy, Eva Heyd. Z vystavených fotografií je patrný autorův intimní pohled na svět, který napříč desetiletími nepodléhá vnějším formálním vlivům a zůstává přesným.

 

Bookmark and Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *